Podpořte mě a mého zakrslého králíčk Maxe a hlasujte pro >Reddies< ZDE !!

3.kapitola,4.část-od Sofi

12. října 2012 v 21:23 | Vann |  Příběhy
Duch
Milion otázek mi krouží kolem hlavy. Nechci to už dál rozebírat nebo si to alespoň nalhávám.
Jeho poklony, sliby, zní to jako z amerických romantických filmů. Nejkrásnější: Budu s tebou koukat na hvězdnou oblohu a dívat se, jak se svět chýlí ke konci. Chtělo se mi znovu brečet, vždyť je to tak nádherné. Říkat mi Soničko, ty moje sluníčko...vždyť tohle, tohle by nemohl říct někdo, kdo by to se mnou nemyslel vážně.J á toho kluka snad miluji. Dnes se vše vysvětlí, napsala jsem, že chci vědět, co bude dál...budeme jen kamarádi? Nebo něco víc? Upřímně, jestli řekne, že kamarádi, asi to nevydržím a půjdu se někam schovat, rodiče nejsou doma, tak můžu. Vybrečím se a schovám své city pod kámen v lese, kde je nikdy nikdo nenajde. Kdyby to řekl, tak v úterý půjdu naposledy za ním do autobusu, naposledy ho obejmu, vezmu za ruku a naposledy mu dám polibek. První a taky poslední. Už nemůžu být jenom kamarádka, mám ho tak ráda, že by to nešlo. Hlavně nechci, aby ze mně byla, kvůli němu, pouze troska, jen skořápka bez obsahu. Už i ti nejvzdálenější lidé si všimli. Většinou jen bloumám bez výrazu v očích, nebo tváři...Pletu nohu přes nohu a jsem schopná takhle být i několik hodin. Nevnímám čas a zjišťuji, že ani bolest. Už ani nebrečím, aspoň nějaké pozitivum. Bojím se, jako nikdy před tím, jak to všechno dopadne! Proboha, co jsem to udělala?! Co on udělal?! Proč mi to jen říkal, že je do mě zamilovaný, mohli jsme být kamarádi..a časem bych se asi odhodlala, se ho zeptat.
Mám chuť vraždit, když se ho zeptám, jak to bude...tak jen řekne blem, blem ( jenom ,abyste věděli, to je taková hloupost, co říkáme, když o tom nechceme dál mluvit).
Ale já už nikdy nebudu taková husa, jako teď...jak jsem jen mohla věřit tomu, že by si do mě mohl zamilovat někdo, kdo se líbí i mně. Čas je na nic, nikdy mu nevěřte...v jednu chvíli jste šťastní a pak najednou bum a je to jinak. Já už ale nebudu bezbranná, změním se...
K Petrovi už jen snad jediné, kluci jsou srabi, ale tohle mě ranilo nejvíc. Když mi napíše, odepíšu, ale jinak ne. Když bude chtít, abych přišla za ním, přijdu, ale sama dobrovolně tam nepůjdu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti příběh od Sofi?

Ano 42.9% (3)
Ne 28.6% (2)
Moc pěkné 28.6% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama